Zahraniční vojensko - letecké aktivity Československé republiky (dále ČSR), započaté v r. 1948 ve vztahu k nově vzniklému státu Izrael, jsou dnes již dostatečně známy. Tehdy šlo ovšem pouze o obchod, zatím bez přímé účasti personálu čs. letectva. Tato kampaň známá pod šifrou „Akce DI“ skončila v r. 1950. V červenci t. r. vydalo MNO zákaz jakéhokoli vývozu vojenského materiálu do Izraele, byť zájem Izraele o další obchody trval. Přestože tato činnost přinesla nezanedbatelné devizové přínosy státní pokladně, převážily důvody politické. Naše i sovětské vedení očekávalo, že pomoc Izraeli napomůže k posílení vlivu Komunistické strany Izraele, která by mohla být schopna převzít moc v zemi a tak ji včlenit do sféry sovětského vlivu. To se ale nestalo, izraelští komunisté ve volbách v lednu 1949 zcela pohořeli, a tak na další pomoci již nebyl z naší ani sovětské strany zájem. Pro čs. zahraniční politiku a obchod byl Izrael na 40 let přesunut na opačnou stranu barikády, a o pět let později již československé letecké mise pomáhaly arabským zemím v jejich snaze o odvetu za porážku ve válce o nezávislost Izraele a o likvidaci státu Izrael. Ekonomický efekt byl zřejmě rovněž nezanedbatelný (např. Egypt v letech 1955-1959 zakoupil 110 letounů S-103 (licenční MiG-15bis z naší výroby) po 400 000 USD za kus, tedy dle tehdejšího kurzu 2 880 000 Kčs, přičemž čs. vojenská správa platila necelý milion Kčs za kus. K tomu ještě 42 spárek UTI Mig-15), a tak není divu, že se tyto aktivity postupně rozšířily i na další státy. Asi největší rozsah zaznamenala od r. 1957 Akce 103 – vojenská pomoc Indonésii.
