Antonín Širůček patří k výrazným osobnostem výtvarného života města Brna a jeho dílo představuje též nezanedbatelný vklad českému umění druhé poloviny dvacátého století. Narodil se 31. ledna 1913 v Trávníku (dnes Kladoruby) u Letovic jako první syn v rolnické rodině a podle tehdejších zvyklostí měl převzít starost o hospodářství. Sochařský talent, který jinoch projevil poměrně záhy, však jeho životní dráhu změnil. V letech 1933 až 1935 vystudoval Odbornou keramickou školu v Praze a hned po jejím absolutoriu byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru profesora Bohumila Kafky, přední osobnosti českého novodobého sochařství. Dílo Antonína Širůčka se vyznačuje jednotou v rozmanitosti. Vyšel z tradice novodobého sochařství, ale jeho touha objevovat nové obzory jej vedla k modernímu ztvárnění různých podnětů i k volbě nejen sochařských, ale i kreslířských a malířských prostředků. Jednotícím činitelem jeho tvůrčího snažení bylo humanistické krédo. To se promítlo v dominantním místě, které v tematickém repertoáru jeho soch a obrazů přísluší tématům milenců, mateřství a rodiny. Posedlostí nalézt výtvarně účinný ekvivalent současného života zaujal Širůčkův odkaz v českém umění druhé poloviny dvacátého století nezanedbatelné místo.
