V Příbězích od řeky Chu lan che se čínská prozaička Siao Chung (1911-1942) vrací do času dětství, které prožila v městečku Chu lan v severovýchodní Číně. Siao Chung zemřela ve věku pouhých jednatřiceti let, za svůj krátký život však stihla napsat řadu pozoruhodných děl, a její tvorba představuje jeden z vrcholů moderní čínské literatury první poloviny 20. století. Příběhy od řeky Chu lan che jsou podmanivým návratem do světa dětství, který již podlehl působení času, bolestnou vzpomínkou na lidi, kteří již nejsou. Vnímavý a okouzlený pohled dítěte je jen jedním z mnoha hlasů, kterým spisovatelka ve své lyrické próze dává zaznít. Ke stěžejním prvkům díla mimo jiné patří všudypřítomné motivy osamocenosti, bezcitnosti, nemoci a smrti. Literární časoprostor spisovatelčina dětství je nadán řadou významů a konotací. Vyprávění využívá symboliku vertikálního a horizontálního členění prostoru, opozici blízkého a vzdáleného, známého a neznámého, vnitřního a vnějšího. Plynutí času je určováno střídáním světla a tmy, dne a noci, sledem ročních dob. Podoby a tváře světa jsou modelovány subjektivním vnímáním a prožíváním dětské hrdinky. Výsostně literární obraz světa nahlíženého očima dítěte v neposlední řadě nabízí mimořádně zajímavý exkurz do světa tradičních čínských obyčejů, svátků, lidových zábav a náboženských praktik.
