Próza Jordanky Belevy je exotickým stromem, jenž vyrůstá z nejzazších hlubin bulharské duše s jejími pevně zakořeněnými křesťanskými hodnotami a tradicemi a který se vypíná až do těch nejvyšších pater současné evropské i světové literatury. Tento vzácný strom roste při soutoku řek Agapé a Caritas, jimiž je tajemně napájen, stékajících se do jednoho ryzího toku Lásky v tom nejhlubším smyslu slova. Próza Jordanky Belevy je obdivuhodná především ve své schopnosti vyzrcadlit v jedné jediné kapce bezměrnost duše širé jako moře. Jordanka Beleva nás noří do 33 příběhů, jež v našich srdcích vyvolávají paletu pocitů a emocí a také kolotoč nevyřešených otázek v našem vědomí. Její jako evangelium strohé příběhy před námi obnažují rány lidské duše a pak je postupně zašívají pomocí léčivé síly naděje. Tyto drobné útvary jsou tak lidské, srdcervoucí a dojemné, že nás zasahují přímo do srdce. Tyto navýsost emotivní, procítěné texty jsou o lidech, kteří vypili až do dna svou číši životních křivd a bezpráví, dokázali zalátat rozbité kousky své duše a pak pokračovali dál, nesouce na bedrech zjizvené břímě své tragické minulosti. Předkládaný prozaický výbor je na první pohled útlá kniha, ale ve skutečnosti je těžká jako mlýnský kámen uvázaný na krku. Prostřednictvím každého příběhu, který má hodnotu podobenství, autorka otevírá hlubokou ránu v lidském srdci, zkoumá příčiny utrpení doutnajícího v hrudi člověka a posléze pomocí hojivé jehly slov zašívá rány minulosti.
