Pravá ruka K.H. Franka

Je pravdou, že K. H. Frank byl v letech 1939–1945 faktickým pánem Protektorátu Čechy a Morava. Po celou tu dobu usiloval nikoli neúspěšně o to, aby Hitlerem mu zadaná politická linie – udržet na svěřeném území co největší klid a zajistit chod zbrojní výroby – byla striktně dodržována, a to jak tvrdými represivními opatřeními, tak politikou „cukru“. Frank by však nedokázal svou roli plnit, kdyby neměl k ruce a za zády vysokého důstojníka SS dr. Roberta Giese jako svého osobního tajemníka a později šéfa ministerského úřadu. Gies, Heydrichův člověk, byl mocným mužem v pozadí, skutečnou „šedou eminencí“, označovanou též za Frankova „zlého ducha“. Jak pamětníci, tak historikové se shodují v tom, že na všech Frankových závažných činech a opatřeních se Gies podílel a stál rovněž za vznikem pro nacisty klíčových memorand, Frankem podepsaných, včetně toho, které se týkalo „konečného řešení české otázky“. Robert Gies byl nakonec lépe informován o dění v protektorátu než sám K. H. Frank a jeho reálná moc byla obrovská. Gies stál rovněž za tzv. úklidovými opatřeními prováděnými nacisty na konci války, dohlížel na ukrytí „štěchovického archivu“ a zcela nepochybně věděl, kam byly z Prahy odvezeny insignie Univerzity Karlovy a její archiv.
Po skončení války Robert Gies „zmizel“: po krátké internaci Američany se skrýval v západním Německu pod falešným jménem, aby po nějaké době zahájil svou další kariéru. Pokusy v 60. letech postavit Giese před soud jako válečného zločince vyzněly do prázdna.