Publikace zdarma ke stažení ve formátu PDF.
Autor v německy psané studii klade otázku, co se odehrálo v kruhu Ježíšových přívrženců po Ježíšově ukřižování. Víme, že učedníci Ježíše po jeho zatčení opustili, s největší pravděpodobností odešli zpět do Galileje. Je obecně známou skutečností, že v Jeruzalémě vznikl záhy okruh Ježíšových přívrženců, v němž získal přední postavení Ježíšův rodný bratr Jakub. K tomuto kruhu se posléze připojila z Galileje se navrátivší skupina apokalyptického radikalismu nejbližších Ježíšových učedníků. Odlišného zaměření byla v Jeruzalémě skupina kolem Štěpána. Samostatnou kapitolu tvoří Pavlovo pochopení Ježíšova kříže a vzkříšení, zachycené v Pavlově formuli víry, I. Korintským 15,1-3. Mezi Jakubem a Pavlem došlo posléze k tvrdému sporu o otázku, zda křesťané nežidovského původu jsou povinni dodržovat ustanovení židovského zákona. Kardinální otázka ovšem zní, co se odehrálo v prvních dnech, týdnech, bezprostředně po Ježíšově ukřižování? Autor vyslovuje argumentovanou hypotézu, že zvolání „maranata“ v galilejském kruhu apokalyptických radikálů z Ježíšova nejbližšího okruhu, bylo onou první jiskrou, která dala do pohybu proces vznikání křesťanské víry. Tuto hypotézu argumentuje řadou odkazů, že zvolání bylo známo již v Kumránu, odkud je doloženo v Didaché. To znamená, že nikoli víra ve vzkříšení dala vzniknout očekávání Ježíšova příchodu, návratu, parusie, nýbrž vizionářské očekávání parusie, provázené zvoláním maranata, dalo vzniknout víře ve vzkříšení. V této nejstarší vrstvě nelze ještě označit očekávání parusie jako očekávání druhého Kristova příchodu. Tam očekávání posouvá až Pavel, pro kterého již Ježíšův kříž byl vykupitelským dějstvím poslaného božího Syna. Mottem Fundovy knihy Ježíš a mýtus o Kristu (Praha, Karolinum 2007, 366 stran) je Popperova věta, že i velmi smělé hypotézy, které se nepotvrdily, poponášejí dopředu naše poznání.
