Svět umí být někdy báječným místem pro život a rozhodně jeden z nejkrásnějších pohledů na něj musí být ze sedla motorky. Své o tom ví Pavel Suchý (1974), který jako první český motorkář objel Zemi. Kromě odvahy a štěstí mu rozhodně neschází nadání dobrého pozorovatele a snad ještě lepšího vypravěče. Svou osmiměsíční cestu kolem planety v sedle skoro čtyřicetileté Jawy líčí s pro něj typickou nadsázkou a lehkou ironií, přičemž si všímá historických i dalších souvislostí, zážitky nezveličuje a pracuje s dnes nepříliš módní pokorou. To dává jeho stylu lidský a inspirativní rozměr, který činí z již tak jedinečného příběhu ještě atraktivnější čtení.
Jak lze se starou českou motorkou dokázat to, na čem ztroskotaly mnohem lépe vybavené výpravy s velkými rozpočty? Sám a bez doprovodu? Jak se bez GPS překonávají rozlehlé světové pouště jako je Gobi či Atacama? Jak se nocuje v pampách, na dohled od Antarktidy nebo naopak v tropických pralesech? V čem spočívala příprava a na kolik to všechno přišlo? Proč to všechno a stálo to za to? Odpovědi nejen na tyhle otázky jsou mezi deskami knihy – zpovědi motorkáře, který na cestě kolem Země vybojoval nejen souboj se sebou samým, ale nakonec i se smrtelnou diagnózou, o níž se v náznacích zmiňuje už od půlky svého deníku.
