Publikace Chemička, má láska vychází v reedici. Rozsahem útlé dílko vypravuje o „drobných lidičkách“ a jejich bytí mezi káděmi, kotli a sudy plnými chemikálií. Chemií čpícím světem vás provede kněz – čerpající a dávající se. Nově je kniha doplněna fotografiemi a závěrečným slovem historika Martina Jindry, který s autorem spolupracoval také např. při záznamech jeho vzpomínek pro Paměť národa. Václav Žďárský byl nejen kněz, ale i písničkář, básník, prozaik. Chtěl studovat konzervatoř, ale pro „špatný kádrový profil“ jej nepřijali. Proto nastoupil na brigádu do Synthesie Semtín a brigáda se nakonec protáhla na 22 let. V polovině 80. let, kdy se zařadil mezi „psavce“ křesťansky orientované literární Skupiny XXVI, se marně pokoušel přihlásit na teologická studia. Začal působit alespoň jako laický kazatel Církve československé husitské. V téže době se seznámil s významnou pardubickou rodinou Vokolkových, s jejímiž členy ho pojilo přátelství. Díky pádu komunismu mohl být v červenci 1990 vysvěcen na jáhna a v roce 2003 na kněze. Coby duchovní CČSH, se kterou nechtěl coby farářský synek mít v 15 letech nic společného, postupně sloužil v několika sborech. Napsal nemálo básnických sbírek a novelu plnou víry v člověka a naděje Chemička, má láska.
