Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
@vodkarolina
My bookshelf is a graveyard full of people I’ve never met but loved.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Čekala jsem humor a oddech, dostala jsem utrpení.
Většina z povídek nebyla ani vtipná, ani smutná. Spousta z nich skončila tak, že jsem přemýšlela, co tím chtěl autor říci, jak kdyby se zasekl v polovině psaní a šel psát něco dalšího :D
Obyčejná, za mě možná až podprůměrná detektivka která neurazí, ale určitě nenadchne. Kingovy knihy mám doma téměř všechny a tohle se podle mě moc nepovedlo. Čtivé to je, to King umí. Ale zápletka taková stupidní, vlastně jsou tam dvě, aby to vypadalo zajímavější. A před koncem, kdy to snad vypadá, že se budeme dohadovat, jestli je tahle oběť toho nebo tamtoho, tak to mě vyloženě rozesmálo. Knížka mě v tu chvíli přestala zajímat. Samozřejmě jsem to dočetla, zbýval kousek a zůstala ve mně malá naděje, že konec změní úplně všechno. Bohužel.
V životě jsem nic nepřečetla tak rychle jako tohle. A to se bavíme o více než 100 stranách.
Tohle bylo naprosto neskutečné a neuvěřitelné dílo. Hodně jsem se nechala pohltit marketingem, protože ten byl na tuhle knihu opravdu neskutečný. Šla jsem do toho s tím, že jsem možná až příliš bezmyšlenkovitě podlehla něčemu, co vůbec nemusí být moje krevní skupina. A že to tak zpočátku taky vypadalo.
Člověk si ale musí uvědomit, že napsat fantasy dílo, ať už dobré, nebo špatné, obnáší neskutečné množství práce. Vymyslet vlastní svět, vlastní pravidla a především zařídit, aby to celé dávalo smysl. A přesně toho se mi tady dostávalo v takové míře, že mě to postupně úplně pohltilo.
Nepamatuju si, kdy naposledy mě kniha takhle vtáhla. Nemohla jsem přestat číst. Jen jsem četla, valila oči a potřebovala vědět, co bude dál. A čím dál jsem byla, tím méně jsem byla schopná knihu odložit.
Po dočtení druhé části jsem ji ale nakonec musela zavřít. Ne proto, že bych nechtěla pokračovat, ale protože jsem potřebovala na chvíli jen sedět, zůstat se svými myšlenkami a všechno, co se právě stalo, trochu zpracovat. Dočítala jsem tu část se slzami v očích.
Nebudu psát nic konkrétního, protože nechci nic prozradit. Mělo to samozřejmě svoje mouchy a některé věci mohly být zpracované trochu jinak. Ale jako celek… tohle bylo opravdu něco neskutečného. A dlouho mě žádná kniha nepohltila tak jako tahle.. totální emotional damage.
Tohle hodnocení bude průšvih.
Abychom se pochopili - série s Hodinou smrti je moje srdcovka. Před pár lety jsem četla Oba na konci zemřou a ta knížka se dostala mezi mých top 5 ještě dřív, než jsem ji vůbec dočetla. Před pár dny jsem zjistila, že existují další dva díly - jeden předcházející a tenhle navazující. Okamžitě jsem si koupila oba a teď už je mám za sebou.
Nechci, aby to někdo pochopil špatně. Tahle knížka je brutální a má v sobě přesně všechno, co jsem od ní čekala. Miluju propojení postav napříč celou sérií a to, jak vás příběh nepřestane držet v napětí. Celou dobu víte, že se schyluje k něčemu strašnému, a když to přijde, stejně vás to překvapí.
Stránku za stránkou jsem přemýšlela, jak to celé dopadne. Čekala jsem na hovory Hodiny smrti a snažila se poskládat všechny střípky dohromady. Tahle knížka byla v něčem stejná jako ty předchozí, ale zároveň úplně jiná. A právě to se mi na ní strašně líbilo. Díky tomu jsem byla v napětí snad ještě víc než u předchozích dílů.
Jenže…
Ten konec mě fakt naštval.
Po celou dobu čtení jsem cítila, že se schyluje k něčemu, co mi zlomí srdce. Celý příběh je složitý, těžký a podle mě obzvlášť silně zasáhne lidi, kteří sami ve své hlavě svádějí vlastní bitvy. O to víc mě mrzelo, jak byl závěr napsaný.
Měla jsem pocit, jako by si autor na posledních pár stránkách uvědomil, že už nemá čas, protože „však bude další kniha“. A to není žádné tajemství - o pokračování se ví už od vydání.
Píšu to i jako člověk, který se s vlastní hlavou občas pere. To přepnutí do úplného protikladu na konci na mě působilo strašně náhle, až neuvěřitelně. Jako by bylo potřeba předvést nějaké rychlé honem honem drama, jinak se nemůže dokončit milostná linka. V tu chvíli mi to bohužel zkazilo dojem z celé knihy.
Samozřejmě se na poslední díl těším. Samozřejmě zoufale potřebuju vědět, jak to celé dopadne. A samozřejmě mě štve, že jsem na odpovědi čekala celou knihu a nakonec jsem je stejně nedostala.
Přesto si myslím, že je to výborná kniha. Jen ten závěr na mě působil jen jako příprava na další díl než jako skutečné zakončení vlastního příběhu. Tak teď už jen doufám, že mi autor v poslední knize všechno to čekání bohatě vynahradí.
Emotional damage jak hovado. Takhle nějak by to podle mě nazval sám Orion.
Nejprodávanější knížka autora s názvem Oba na konci zemřou patřila mezi mých top 5 ještě dřív, než jsem ji vůbec dočetla. Když se v knihkupectvích začal objevovat další díl, byla jsem docela v šoku, že existuje ještě jeden, který má být svým dějem ještě předtím.
Zpočátku jsem v to velkou naděj nedávala, mám za sebou poměrně temnou fantasy sérii a prvních pár stran na mě působilo jako jemná příjemná pohádka.. jak by řekl Orion, to se velmi rychle pos*alo :D
Na těch příbězích je nejhorší to, že vy celou dobu víte, co se stane. Víte, jak to skončí, víte, že někdo musí umřít a i víte, kdo umře. Ale ono to i přesto bolí. Neuvěřitelně. Ten příběh je tak strašně (ne)příjemný.
Pojďme se díky tomuhle příběhu zamyslet nad tím, že je důležité život žít a ne jen přežívat.
Po Křestu ohněm (který je za mě nejlepší z celé série) a po Věži vlaštovky jsem čekala nějaké hodně velkolepé zakončení. Spokojená ale úplně nejsem. Přišlo mi to překombinované, plné slepých uliček a z zbytečných zatáček. Místa, která by si dle mého zasloužily více prostoru, jsou vyobrazeny na dvou stránkách, pak tu máme cca 100-250 stran na konci, které už působily jako trochu natahovaná slátanina.
Možná jsem měla moc velká očekávání, možná to není pro mě a možná v tom naopak nejsem sama. Ale jsem z toho zmatená a mám pocit, že potřebuju vysvětlení a pokračování.
Špatné to nebylo, čte se to velmi dobře, ale moje očekávání byla bohužel někde úplně jinde.
Trochu slabší než předchozí díl. Nová tvář v podobě posluchače příběhu Ciri, kterou jsem si oblíbila okamžitě. Geraltova linka určitým stylem šokovala.
Co mě trochu mrzí je poměrně odfláklá linka Potkanů. Pořádnou akci dostanou až tuto knihu, ale je jediná. Dala bych jim víc prostoru. Takhle z knih působí jako parta fracků vyvádějící nekalosti, absolutně jsem si nimi nevytvořila vztah a trochu mě ta linka otravovala. Je blbý, když vás kvůli tomu pak otravuje i hlavní hrdinka. :D Chybí mi taky nějaký progres u Ciri. Celá série je primárně o ní, ale nějak mi nesedí její progres skokem. Velmi dlouho byla malé ufňukané děcko, najednou vraždí s Potkany a žije milostným životem. Kdy se to stalo?
Samo o sobě jinak fajn, Sapkowski umí skvěle psát a vyprávět, těším se na další.
Prozatím nejlepší díl celé série. Osobně miluju humor trpaslíků a tady se nám ho dostává poměrně dost, přichází také důležitá a oblíbená postava Regis. Celkově jedeme na několik dějových linek, masivně převažující je právě cestování s Geraltem a velmi vytříbenou (a mnou velmi oblíbenou) společností. Ciri je v tomto díle kromě začátku trochu v pozadí, což je škoda, obecně mě její dějová linka moc nenadchla.
Celkově ale velmi povedený díl, méně složité politiky jako tomu bylo u předchozího dílu. Bavila jsem se, zasmála jsem se a Geraltův osobnostní posun mě potěšil.
Hvězdička dolů jde hlavně za množství politiky a intrik. Chápu, že k tomu svět Zaklínače patří, ale v některých pasážích se najednou míchalo tolik postav, zrad, dohod a pletich, že jsem spíš jen klouzala očima po stránce a čekala, až se to celé nějak rozuzlí. Nakonec to člověk pochopí, ale místy je to zbytečně matoucí.
Trochu mi vadily i některé skoky v čase a vynechané mezikroky. Občas se stane zásadní událost a další kapitola už čtenáře hodí do situace „po všem“, bez toho, aby ukázala samotný přechod, následky nebo cestu k tomu bodu. Neříkám, že musí být všechno doslovně vysvětlené, ale u některých momentů jsem měla pocit, že bych ocenila trochu víc prostoru a emocí mezi tím.
Jinak mě ale Čas opovržení pořád bavil. Má silné momenty, napětí, důležité posuny pro hlavní postavy a Ciri tady podle mě dostává úplně nový rozměr. Jen je to za mě díl, který vyžaduje víc soustředění a místy umí být dost zahlcující.
Já to asi nedokážu hodnotit.
Takhle, bavilo mě to, moc. Ráda se v knihách dostávám na místa, kam bych se jinak nikdy nedostala a přečetla bych takových knížek plných příběhů klidně dalších pět. Nevím ale, jestli podělit se o příběhy byl (vzhledem k doslovu) autorčin záměr. Navíc, ačkoli se před doslovem zmiňuje, že nechce, aby ta kniha působila jako že být společnicí je hrozně super a všechno je růžový - na mě osobně právě přesně takto působí. Nechci, aby to bylo pochopeno špatně, přesně jak se v doslovu zmiňuje i autorka, všichni máme vnímání a vlastní hranice někde úplně jinde a podle toho já hodnotit nechci. Přijde mi ale, že si v tomto konkrétním bodě prostě docela protiřečí.
Overall ale, bylo to super a kdyby dokázala napsat další a klidně nás vzít ještě víc do nitra tohoto byznysu (možná tentokrát trochu víc do té nepříjemné a nebezpečné stránky), přečetla bych si to.
Dávám tedy 4* - když se odprostím od svých vlastních hranic, bylo to super, ale stojím si za tím, že to, co nám tou knihou chtěla autorka říci je trochu v rozporu s tím, co nám opravdu řekla.
